Tentokráte jsme pomyslně k rozhovoru zajeli do města Tatry Kopřivnice. Zpovídali jsme Radkova švagra Dušana Bartošáka, námi všemi zvaný Duško. Je o něm známo, že se celkově málo zůčastňuje závodů, ale pokud se nějakého yůčastní nechá v něm duši a nám může jít příkladem bojovností na trati. I jeho první účast na časovce na Praděd všechny překvapil svým dosaženým časem, který určitě není jeho maximem.
Věříme, že se příští roky budeme vídat s Duškem stále častěji.
1. Ahoj obligátní otázka jak by jsi sám sebe charakterizoval?
Jmenuji se Dušan a bude mi teď v prosinci 35, takže všechno dobré a krásné mám ještě před sebou ! Mám 3 syny (zatím) a jednu manželku Andrejku. Jsem typický ouřada s brejličkami, který byl „donucený“ díky studiu na FTK v Olomouci začít sportovat a hýbat se. Jo a podle ženy jsem prý hodně náladový.
2. Jaké sporty jsi provozoval v mládí?
No jako špunt jsem asi půl roku koketoval s fotbalem, později s volejbalem a atletikou a nakonec jsem zakotvil u tance (standard i latina). Jelikož nás ale doma bylo 8 sourozenců a tanec nebyl zrovna nejlevnější (hlavně dojíždění a hadry), dostal jsem jednoduše od rodičů stopku a začal se věnovat sportu nejrizikovějšímu – běhání za holkami. A tam jsem konečně exceloval, už měsíc před mýma 18. narozeninami se nám narodil Rendík , takže rodiče samozřejmě neskrývali nadšení z dosažených výsledků.
3. Jak jsi se dostal ke kolu a co Tě na něm baví?
Ke kolu jsem se dostal tak, že jsem jedno podědil po Bonkiem, ale nijak zvlášť jsem se mu nevěnoval. Baví mě na něm prostě pohyb, jízda, okolní krajinka, relax….
4. Tvůj největší zážitek na kole a proč?
No určitě Drtič s Bonkiem, kdy na mně musel chudák na každém kopečku čekat, protože jsme přece švagři a Andrejka mu ráno řekla, že ne že mi ujede . Moc si to asi neužil, ale já jsem byl rád, že jsem těch 120 km dal společně s ním.
5. Co by jsi chtěl zažít a vidět v sedle kola?
Je spousta míst, které bych chtěl vidět a nemuseli by být ani v sedle kola. Přiznám se, že takhle jsem ještě nad tím nepřemýšlel. Chtěl bych ale někdy zažít toulky Kanadskou divočinou s průvodcem, ale to by na kole asi nešlo .
6. Jaké vyjížďky na kole preferuješ v lese či raději po silnici?
No jelikož mám jenom horáka, tak asi ten les. I když donedávna, kdy jsem ještě neměl čočky a neviděl šutr před sebou na dva metry jsem raději i s horákem jezdil po cestě.
7. Máš kromě kola ještě nějaké jiné koníčky?
Samozřejmě, rád si zajdu zaplavat nebo zaběhat. Nejvíce ze všeho mně ale baví být prostě doma.
8. Dal jsi se na studium co studuješ a jak dlouho?
Studuji třetím rokem na Univerzitě Palackého v Olomouci, obor ochrana obyvatelstva. Snad úspěšně letos dokončím.
9. Máš tři syny jaké sportovní úspěchy oni zažívají a baví je též kolo?
Kluci berou kolo jenom jako prostředek k přesouvání se. Renda si sice složil takový ten skákací speciál, ale už tomu moc nedává – vlastně vůbec a přesouvá se na mém starém kole. No a Dareček se teprve letos naučil jezdit bez postranních koleček, což je taky dílčí úspěch. Jinak Patrik chytá za extraligový dorost ve Vítkovicích a letos byl chvilku i v repre do 16-ti let, ale pak přišlo zranění. Jinak oba dva ti starší teď dávají nejvíce právě tomu běhání za holkama (snad se nepotatí!!!). No a Dareček, kterému bude v prosinci pět, už druhým rokem drtí hokejovou přípravku a je fakt dobrý.
10. Otázka na konec jak jsi se dostal ke Goofy a co Ti to přináší?
Ke Goofy jsem se dostal přes Bonkieho, kdy mi to sám nabídl (samozřejmě za splnění přísných vstupních regulí). No a co mi to přináší? Samozřejmě úžasné zážitky s partou kamarádů a úžasných lidí. Díky Goofy.
Děkujem za rozhovor a mnoho úspěchů v novém roce.
|