Na konci dubna mě Ice vyzval k absolvování místního MTB závodu „Chebská 40“. Dohodli jsme se, že závod pojmeme jako menší přípravu na Krále Šumavy a mě to v tu dobu přišlo jako výborný nápad. Když potom ale celý týden před konáním závodu neustále lilo jako z konve a venkovní teploty se k ránu stále pohybovaly kolem 0°, už jsem z toho nápadu nebyl tolik nadšený. Ve čtvrtek před závodem jsme u Iceho naplánovali podrobnosti a finálně jsme se také domluvili na odjezdu do Chebu s kamarádem Jindrou, který s Icem absolvoval týden předtím také časovku na Zelenou horu. Ani Jindra nebyl z aktuálního počasí nadšen a vzhledem k nepříznivé předpovědi na den závodu se zprvu chtěl z účasti vymluvit, po dvouminutovém telefonním rozhovoru s Icem však pochválil jeho přesvědčovací schopnosti a svou účast odsouhlasil.

  Den D jsem byl mile překvapen, za oknem spatřil prodírající se paprsky slunce skrz mraky a také fakt, že neprší mi příjemně pozvedl náladu. V 8:45 jsme se sešli před Iceho domem a naložili batohy s náhradním oblečením do auta. Ice vyrazil dle dohody směr Pomezí na kole a my s Vlaďkou jsme pokračovali pro Jindru a následně na stejné místo autem.
Po doražení na místo označené na internetu mapou závodu jako „zázemí“ jsme se s Jindrou nejdříve chvilku rozhlíželi a pozorovali jsme naše spoluzávodníky, kteří skoro do jednoho vypadali jako členové „elite“ skupiny, což nám malinko srazilo dobrou náladu ze zlepšeného počasí.
No nic, řekli jsme si po chvilce, už jsme tu, tak hurá do toho.  Zaregistrovali jsme se, vyfasovali čísla u organizátorů akce a umístili pečlivě na kola. Po chvilce už dorazil i Ice a byli jsme kompletní.  Asi  15 minut před 11 hodinou jsme se vydali za ostatními na místo startu, vzdáleného necelé dva kilometry od místa registrace, pro zahřátí jsme si ještě projeli úvodní stoupák závodu a vrátili jsme se do již vytvarovaného startovního zástupu. Pár minut před závodem nám ještě hlavní organizátor akce předal doplňující informace o aktuálním stavu trati a zvlášť nás upozorňoval na zdemolovaný úsek od lesařů, kteří jej den před závodem rozjezdili a rozblátili takovým způsobem, že nebyl skoro sjízdný.
Po této řeči už následovalo odpočítávání a odstartování závodu. Hromadně jsme se rozjeli do kopce z dost rozbité asfaltové cesty (v tu chvíli by mě ani nenapadlo, že to je ten nejlepší terén, který na trase závodu potkáme). Ice se vytratil po pár vteřinách z mýho dohledu s prvními řadami závodníků a já jsem malinko zápasil s nevýhodnou startovací pozicí. Po necelém kilometru jsme již sjeli z asfaltové cesty a pokračovali jsme rozblácenou cestou podél pole, kde jsem sklouzl ze stopy a než jsem se dokázal vrátit zpátky, musel jsem pustit asi deset lidí, které jsem v úvodním kopci pracně předjel.  Za polní cestou se v lese již tyčil první kopec posetý všudypřítomnými kořeny.  Po vysilujícím kopci jsme vyjeli na cestu pod rozhlednou „Zelená hora“ a malinko jsme odfrkli krátkým sjezdem po zpevněné cestě, kde už jsem viděl pouze dva z dalších závodníků a společně jsme sjeli k dalšímu úseku lesní kořenové cesty.
Na jedenáctém kilometru nás vítal hl. pořadatel u avízovaného „megabláta“ a hecováním nás popoháněl dál  a zhruba po dalším kilometru jsem již podlehl rozblácené cestě, nestihl jsem vycvaknout z pedálu a celou pravou stranou svého těla včetně hlavy jsem se poroučel k zemi do napršené louže, než jsem se posbíral a vydal se zpět na trať oba bikeři, kteří mi doposud dělali společnost již byli tytam.  Trať byla perfektně značena, přesto jsem se pořád ohlížel a hledal jsem nějaké bikery, díky jimž bych se utvrdil, že jedu správným směrem. To se mi nepodařilo a až na organizátory jsem nikoho nepotkal. První občerstvovačku jsem projel bez zastavení a jen jsem se zběžně pozdravil s borcem, který ji obsluhoval. U druhé už jsem ale byl donucen zastavit, do promočené nohy z dřívějšího výletu do louže se mi dostalo mravenčení a mokrý dres mě v lese nepříjemně studil. Pocit vyčerpání jsem asi neprožíval sám, jeden z borců, se totiž po zjištění, že se nachází teprve v půlce závodu, rozhodl vzdát a počkat na občerstvovačce na úklidovou četu, která ho dopraví do cíle autem. Já jsem doplnil tekutiny, vyklepal mokrou nohu, trochu vyždímal věci, nasedl jsem znova do sedla a pokračoval dál. Závod po většinu trati nabízel velmi technický terén, což se potvrdilo po chvilce, kdy mě zastavil borec s defektem a prosil o půjčení nářadí. Poprvé jsem s ním defekt vyřešil, ale když si jeho bike za pár minut vyžadoval opět servis, nechal jsem mu nářadí, s tím, že mi ho v cíli vrátí a pokračoval jsem opět sám. Následovalo najetí na delší mírně stoupající rovinku po staré asfaltové cestě, na jejímž konci se trať rozdělovala, jelikož pro kadetky a tandemy byl závod pouze 30 km. Na cestě mi úplně „vypnulo“ a tak jsem v kapse dresu lovil carbosnack pro doplnění energie.  Za rozcestím na nás již čekal další stoupák lesem a v něm se dostavila první větší křeč do lýtka. Ihned jsem podřadil, zvolnil tempo a přemlouval nohy, ať ještě vydrží. Po vyjetí z lesa kde jsem se začal hodně trápit a byl jsem předjet pár závodníkama, jsem absolvoval poslední strmý výšlap při kterém se křeče rozjeli naplno a já jsem šlapal do pedálů jen silou vůle. Grimasy mého obličeje dávali organizátorům najevo, že toho mám opravdu dost a ti mě chlácholili informacemi o blízkém cíli. Výšlap po panelové cestě byl zakončen posledním najetím do lesa v místě, kde se trať spojovala s kratší 30km variantou a po projetí lesa se již po louce sjelo do vytouženého cíle, kde na mě již čekal Ice s Vlaďkou, kteří mě zvěčnili při zdolávání posledních metrů závodu.        
Ihned po projetí cílem jsem se převlékl u auta do suchého a spokojený s tím, že už to mám za sebou jsem se kochal krajinou. Jindra dorazil chvilku po mě a v kompletní sestavě jsme vyrazili do místa zázemí, kde už se v plném proudu rozdával zasloužený gulášek a roj zablácených lidí jej hltal s plnou vervou. Po gulášku a troše zrzavého moku jsme opláchli kola. Jindra převzal cenu za druhé místo ve své kategorii a vyrazili jsme na kole na zpáteční cestu domu. Cestou domu jsme probírali pasáže závodu a vzhledem k tomu, že se počasí opravdu neskutečně vydařilo, zastavili jsme dvakrát v hospůdce se zahrádkou, kde jsme s Jindrou oslavili jeho výborný umístění.

Autor Kapr