Toulky Evropou II

Úterý, 25. květen 2010

15.7.20091. den        105,5km    6hod 2min    ÷ 17,4km/hod ↑342m    Pont de Crau → Avignon → Cheval-Blanc Ani netušíte, jak krásně se spí pod keříky vinné révy. Ale pouze tehdy, pokud vám hned za plotem nezačne před sedmou ráno kokrhat kohout. Co naplat. Posnídali jsme, sbalili věci na kola a vyrazili směr Avignon. To, co se u snídaně ve stanu zdálo jako teplé počasí (na které jsem se náležitě vyzbrojila dresem bez ramínek) v reálu až tak teplé nebylo a tak jsem se hned v následujícím kopečku za pozornosti projíždějících cyklistů (celý den žádného nepotkáte a zrovna ve chvíli, kdy si sundáte dres jedou dva v každém směru) převlékla do dlouhých rukávů a nohavic. Po cestě do Beaucaire jsme se zastavili u kaple svatého Gabriela, bohužel zavřené. V Beaucaire jsme nakoupili vodu a jogurty a pokračovali směr Pont du Gard. Krásné počasí, nebe bez mráčku (pro změnu jsem opět vyměnila teplé oblečení za letní), střídmý provoz, když tu najednou rána. To se z mého nosiče odporoučela igelitka s jídlem. A věřte nebo ne, v tu chvíli se objevila kolona aut. Všichni můj balíček objížděli až… na toho posledního. Takže jsme na svačinu měli místo sušenek drobení pro ptáky… K Pont du Gard jsme se dostali přes parkoviště. Kola jsme museli nechat za plotem a pěšky jsme vyrazili podívat se na pamětihodnost. Jde o nejvyšší zachovalý aquadukt (vodovod) z doby římské. Byl postaven v prvním století našeho letopočtu a jeho výstavba trvala 5 let. Je vysoký 48,77m, široký 24,5m a dlouhý 142,35m. Celková váha aquaduktu je odhadována na 50 400 tun. Pravdou je, že je to pěkný kolos, ale spíš než k procházení po aquaduktu to většinu přítomných táhlo k pod ním tekoucí tyrkysové řece. Vyfotili jsme most i řeku a pokračovali dál. Dnes byl na programu ještě jeden most nemost a to ten avignonský. V Avignonu jsme se pak ještě chvíli proplétali úzkými uličkami a zakošeli atmosféru historického města. V Cavaillonu Marťa píchl, přišel na to u telefonní budky a tak jsem využila situace a brnkla domů. Kilometry pomalu přibývaly stejně jako půlhodiny na hodinkách a my ne a ne najít místo na spaní. Dokonce jsme se i pokusili domluvit s Francouzi, jestli si můžeme ustlat na jejich louce, ale žádný pokus nevyšel. Nakonec jsme objevili pole čerstvě po žních pěkně obehnané stromy a tak jsme tam za „zpěvu“ cikád (strašnej randál) zakempili.     16.7.2009 2. den        100,2km    5hod 48min    ÷ 17,2km/hod        ↑444m       max52,1km/hod Cheval-Blanc → Pertuis → Bras K snídani medvídková polévka a pak už tradá na kola směr Pertuis. Většinu dne jsme fičeli v pruhu pro cyklisty. V Mérindol jedna zahradnice prodávala čerstvé ovoce – takové nektarinky jsem ještě nejedla, výborné!!! Pár kilometrů na to Marťa opět píchl přední kolo. Zajeli jsme kamsi na vedlejší a zastavili u popelnice, která nám posloužila jako stojan pro kola. Nakonec jsme zjistili, že nešlo o novou díru, ale pouze o povolenou záplatu. Po nechtěné technické pauze jsme opět vyrazili. Jela jsem a jela a jela, slunce pěkně vypalovalo a nějak zelená přestávala být zelenou, krajnice splývala se škarpou… Marťa na tom byl stejně a tak jsme našli kouska stínu u krajnice, vytáhli karimatku, lehli si s ní do škarpy a v tu chvíli asi na hodinu usnuli. Po pauze jsme se plni sil pustili do dalších kilometrů. Kousek za Peyrolles nás čekala objížďka s pěkným stoupáním na svém konci. Projeli jsme Jouques a za Varoges se nám povedlo minout jednu odbočku a tak se nám cesta krapet protáhla a taky nastoupala. V Brue-Auriac jsme si koupili nanuky, plechovku Coli a francouzskou bagetu. Za vydatného cákání v kašně se koupajícího bernardýna jsme zdlabali tuňáka v konzervě a pak už jen zbývalo najít vhodné místo na spaní – hliněný plac s vrbou. 17.7.2009 3. den        92km        5hod 45min    ÷ 15,9km/hod        ↑651m           max50,6km/hod Bras → Brignoles → Pramousquier Sedla:     Col de Babaou  (414m.n.m.) Col de Gratteloup  (199 m.n.m.) Marťa uvařil na snídani boloňské těstoviny a já namazala francouzskou bagetu českou jahodovou marmeládou – výtečná kombinace! V Bras jsme dobrali vodu a pak už jen jeli a jeli do jakéhosi dlouhatánského kopce s na vrcholu nádhernou vyhlídkou do kraje. Kopec jsme zhulákali dolů, posvačili a umyli se v blízké vesničce na petangovém hřišti. Silnice vedla nahoru a dolů, nahoru a dolů… Až jsme na jednom kopci objevili lesní odpočívadlo, kde si Marťa hodil šlofíka a jelo se dál. Čekalo nás první sedlo naší dovolené – Col de Babaou. Jeli jsme 7km po úzké silničce v lese. Nahoře nás čekal výhled na (ne)daleké moře. Kousek jsme sjeli (já se smrtí v očích, neb hned vedle cesty nebyla krajnice, ale rokle a navíc nikde žádná svodidla…) a pak kousek vyšlápli na další sedlo. Tentokrát nás už čekal nádherný výhled na azurové pobřeží. U pobřeží jsme doplnili zásoby potravin a vyrazili hledat kemp. Což se povedlo a dokonce jsme se stihli i vykoupat v moři za zvuku živé hudby. Trochu horší to bylo s postavením stanu. Fučel takový vichor, že udržet plachtu na jednom místě při zaklepávání kolíků byl nadlidský výkon a nejeden stan tento nápor větru nevydržel.

 

< Předch.		Další >

Copyright 2012 Team GOOFY.