Po rychlé prezentaci jsme rozbili stanoviště na zahradě, která patřila strejdovi našeho kamaráda. Díky tomu jsme stihli i navštívit servis a každý z nás si nechal seřídit kolo, aby nás druhý den poslouchalo. Pak jak už je tradicí jsme navštívili  restauraci  Beseda,  kde jsme se předzásobili energií, kterou jsme všichni při závodě potřebovali. Pak už jen spánek a postavit se na start a vyrazit na rozbahněnou trať. Teď za sebe mohu napsat, že se mi jelo ze začátku dobře, ale pak se potvrdila slova Peta, že pláště co mám na kole se do bahna vůbec nehodí. Při každém setkání s bahnem, a že jich na začátku bylo hodně, jsem klouzal a tak jsem musel jet z kopců opatrně. To pak nevydržel jeden z bikerů a poradil mi ať si upustím tlak v pneu a i když se mi teda moc nechtělo sto kilo je sto kilo , a musím uznat přeci jenom to trošku pomohlo. Neustálé drncání se nelíbilo mému řazení, které vinou pádu z min týdne už bylo silně načaté a porouchané. Přestávalo v těch nejméně příjemných situacích řadit a tak jsem využíval servisů, které byly na trati  a byl rád, že to vždy alespoň sloužilo tak, že jsem dojel do cíle. Do cíle jsem dojel v objetí Edy z časopisu VELA a jednoho  bikera Honzy z Březové, se kterýma jsem jel posledních 12 km. Jelikož jsme každý měli nějaké tech. problémy, tak jsme těch 12 km hezky prožvanili, až nám nakonec bylo líto, že už jsme v cíli. Potvrdilo se, že organizace byla výborná, počasí vyšlo náramně i nakonec první vlna byla vyjetá i na příští rok.  Tak už snad do třetice to vyjde se poprat s tratí bez tech. problémů teď se jen dobře připravit .

V cíli jsem počkal na své kamarády a každý se rád podělil o své dojmy z Krále:

Kapr (70km, 360 celkově, 250 kat): Protože loňský ročník byl velice náročný kvůli obrovskému množství bláta na trati a také ze strany hlavního pořadatele byl vyhlášen jako jeden z neblátivějších ročníků vůbec, netrpělivě jsem už týden před závodem denně sledoval  předpověď počasí a každý započatý déšť mi přidělával vrásky na čele.
V pátek po příjezdu do Klatov nám klidný průběh prezentace takřka bez fronty napovídal, že určitou skupinu bikerů dosavadní počasí odradilo od startu na závodě úplně. Zašli jsme na večeři a pak už ulehli do stanu a přáli si jenom to, aby se z nebe nesnesla další sprška a mohli jsme v sobotu za sucha aspoň odstartovat.
Sobotní ráno nás přivítalo krásně modrou oblohou bez mráčku, což nám dodalo trochu optimismu, ale v duchu jsme tomu počasí pořád nevěřili. Půl hodiny před startem jsme se nastrojili a vyrazili na náměstí, které už bylo z větší části zaplněno hemžícími se bikery natěšenými na cestu do šumavských lesů.
V 10 hodin zazněl výstřel a my poprvé šlápli do pedálů, vzhledem k již zmiňovanému počasí a taky s ohledem na loňský ročník se pořadatelé rozhodli na poslední chvíli trať trochu pozměnit, takže jsme prvních 10 km odjeli svižnějším tempem po menších silničkách, až pak jsme sjeli do polí a už nás vítala první rozblácená cesta, na které se tempo značně zpomalilo a skrz davy bikerů se jen ztěží prodíralo kupředu. Do kopců se díky tomu taky převážně tlačilo a tak bylo dost času se kochat krásným počasím a nádherným prostředím, které Šumava nabízí.  Až po rozdělení tratí na 45 a 70 km se cesta trochu uvolnila a tempo se zvedlo. Kvůli živé vzpomínce na nedávný Chebský maraton, jsem pravidelně požíval energetické gely a možná i díky tomu se žádná odporná křeč nedostavila. V technických sjezdech jsem ocenil svou nedávnou investici do nových plášťů a také kvůli tomu faktu můžu být rád, že jsem se za celou dobu nemusel ani jednou zvedat ze země a nepřivodil jsem si žádný úraz. Menších pádů ostatních závodníků jsem viděl víc než dost, naštěstí byly všechny kontrolovány a nikomu se nic vážného nestalo.  
Posledních deset kilometrů trati jsem si už pamatoval z loňska, tak jsem sesbíral všechny svoje zbylé síly a do cíle jsem ještě pár lidem ukázal, jak vypadá goofáckej dres zezadu. Na cílové rovince jsem už zahlídl Iceho pravačku se vztyčeným palcem a spokojeně jsem po projetí cílového měření sesedl z kola a užíval si ten skvělý pocit z dokončeného závodu.
Hned jak jsme se všichni sjeli v cíli, zajeli jsme si dopřát vytouženou sprchu a vyrazili jsme zpátky do městských lázní, kde jsme u piva oslavili úspěšné absolvování závodu a užívali si program, který pro nás organizátoři skvěle připravili.
Závod se mi opět moc líbil a už teď se těším na další ročník, jenom doufám, že to počasí bude příští rok trochu rozumnější.    

Jindra (70km, 563 celkově, 39 kat):  Abych řekl pravdu, moc se mi jet nechtělo. Ale opět po telefonické masírce s Icem jsem  souhlasil.
Kolo jsem stihnul  jenom umýt, mazivo jsem si dal do tašky. Tam zůstalo až do neděle. Když jsme v pátek dorazili do Plzně, viděl jsem, že ani Iceho táta nemá do závodu moc chuť. A to ještě celou cestu do Klatov lilo, chvilkama jak z konve. Iceho chlácholení, že zítra bude hezky, tomu nikdo nevěřil, myslím, že ani on sám ne. Prezentace proběhla bez nejmenších problémů a ubytování u moc hodných lidí, na jejich zahradě přímo naproti stadionu.
Sobota ráno .Ice jel stovku, na start odjížděl asi po sedmé a krásně svítilo. V osm zase mraky a zima jak v Rusku.
Naštěstí pro nás všechny kolem deváté znovu vysvitlo a na start v deset již krásně hřálo. Trasa byla malinko pozměněna, určitě kvůli blátu. Sice ho bylo méně než vloni, ale stejně ho tam bylo dost na to, aby se každý menší kopec tlačil. No a sjezdíky byly velice zrádné. Já vůči svému věku jsem jel na jistotu, pád jsem si užil vloni a vím, jak to bolí. Do 55 kilometru docela v pohodě, pak přišla krize, začali mi bolet nohy a ještě, že jsem silou vůle vyšlapal poslední stoupání a pak už se převážně sjíždělo do cíle, kde už kluci čekali.
A co na závěr? Moc se to povedlo umístění, počasí, nikomu se nic nestalo. No o příštím ročníku budu přemýšlet.

Icesen (70km, 794 celkově, 58 kat): Tak jsem si odjel první závod. A mohu říci, že  jsem toho měl plný zuby.  Dojel jsem to a kupodivu jsem nebyl poslední, což jsem se dost divil, protože v terénu a v bahně už snad nikdo pomalejší než já bejt nemůže. Killy, škoda, že jsi tady nebyl, letos bys byl určitě přede mnou.  Hlavně, že vyšlo alespoň počasí, protože si nedovedu představit, že by do toho bláta ještě pršelo. Je tedy pravda, že kdybych byl na Králi vloni, tak bych si to asi představil. 

Co dodat závěrem, že po závodě jsme si umyli naše oře, pak se u švejka dobře navečeřeli a užili jsme si zasloužený spánek. Druhý den jsme už za deště jelli domů a  spřádali plány jaké to bude, kolik nás pojede příští rok na již 18. ročník Krále.