Jesenická 40-ka aneb kdo se bojí … Tisk E-mail
Čtvrtek, 12. březen 2015
 V sobotu 21. 2. 2015 jsme se vydali s mou láskou a dalšími kamarády na pravidelný pohodový běžkovýlet v okolí Pradědu. Tentokrát byla vybrána trasa z Červenohorského sedla na Švýcárnu a zpět. Den byl jako vymalovaný nádherné výhledy na odvrácenou stranu Jeseníků, prostě paráda. Na Švýcárně jsme potkali našeho 60- ti kilového kamaráda Dušana (na obrázku vlevo - sportovec tělem i duší). Koukáme na plakát, který zval širokou veřejnost na závod Jesenická 70 – termín 8. 3. 2015.
Tradice závodu v běhu na lyžích klasickou technikou J70 byla v roce 2013 obnovena znovu po čtvrtstoletí. Podařilo se navázat na tradiční J70, která byla naposledy připravována v roce 1990. V roce 2015 tak budeme pořádat XXVII. ročník. I to je pro nás závazek udělat maximum pro to, aby závod splnil vaše očekávání, byl kvalitně připraven a abychom pokračovali v novodobé tradici, kterou si Jeseníky zaslouží.
Závodit se bude na tratích 70 km a 40 km.

J70 se nepoběží po úplně stejné trase tak, jak ji mnozí ještě z historie pamatují, protože za posledních dvacet let se výrazně změnily zákony na ochranu přírody, které nedovolují vést trať v původní podobě a to zejména v NPR Praděd. To byl také jeden z hlavních důvodů, proč měl závod tak dlouhou pauzu. Přesto jsme se s vedením CHKO Jeseníky dohodli na trati, která se původní J70 velmi blíží. Můžeme tak říct, že znovu pořádáme nejtěžší závod v ČR.
Závod je ojedinělý nejen svou délkou, náročností a převýšením, ale také tím, že v duchu návratu k tradici jsou na trati úseky, které nejsou upraveny strojově. Ano, jsou upraveny pouze nožně. Je to ojedinělá věc v dnešní moderní době, je to něco, čím je J70 jedinečná. Pro závodníky je to výzva, se kterou si musí poradit.
Věříme, že tuto výzvu přijmou a svou účastí podpoří akci, která v Jeseníkách dlouhé roky chyběla a svou novou tradici si buduje.
Těšíme se na vás 8. 3. 2015 na startu J70.
… toto je oficiální popis ze stránek organizátora
Povídali jsme si o tom, že to fakt je těžká trasa a v tom…  Dušan navrhuje, ať jedeme „kratší“ 40- ti kilometrovou. Přišlo mi to legrační už jen proto, že na běžkách jsem „jel“ maximálně okolo 20 km. Říkám Dušanovi: „ … tobě se to jede, když vážíš to co má jedna noha. Duchaplně odpověděl, že o nic nejde a stejně potřebují někoho, kdo dojede poslední. Do toho se vložilo mé životní štěstí Ivuška. Že prý je to super nápad a že mi budou dělat na trase support. Nastalo hecování. Vědom si svých běžeckých „kvalit“ jsem si myslel své. Jen ať se vykecají. Jenže ouha, nasadili mi červa do hlavy. Pondělí 23. 2. 2014 – odesílám přihlášku. Zvažuji své možnosti. Vzhledem k tomu, že je povolen klasický styl připadá v úvahu soupaž nebo zmíněná klasika. Standa Řezáč dá soupaží 90 km – já 90 m (do prudšího kopce 20 m J), tudy teda ne. Má klasika připomíná útěk postřeleného jelena, ale je to jediná šance jak se posouvat vpřed. Teď si stanovit výsledný čas. V minulých ročnících měl poslední závodník 5h 45min. OK, tedy nebudu při zdi a zkusím to zmáčknout na 5 hodin. Jenže sakra, při přepočtu na 1 km to nějak nevychází vzhledem k mým kvalitám. Ale cíl je cíl, a protože reprezentuji již zavedenou značku Team Goofy, bude třeba se zmáčknout.
Další problém. Motto našeho klubu. S rychlostí nebude problém, ale dobře u toho vypadat? Pravda, oblečení mám špičkové a co na tom, že na kolo. Ale zbytek? Prehistorické běžky značky Madshus s třepící se skluznicí a boty pamatující Hanče s Vrbatou. No snad to nebude na závadu. Je možné, že mě nikdo ani neuvidí, protože ti praví běžkaři budou hned po startu dávno pryč a v cíli po mém případném dojezdu už nemusí být taky nikdo. No uvidíme.
… a je to tady.       
V předvečer závodu měním běžky za Fischer - Carbonlite Classic. S kamarádem Standou nanášíme „mázu“. Jak se později ukázalo můj klistr nejmenovaného českého výrobce se ukázal jako totální propadák. Ne volbou, ale kvalitou.
Ráno 8. 3. 2015 odjíždíme směr sedlo Skřítek. Moje Ivuška utíká zaplatit startovné a do startu zbývá cca 15 min. No co, aspoň mě nepostihne nervozita vzhledem k časové tísni. Postihla!!! Při pr  vním sklouznutí zjišťuji, že stoupací vosk (výše uvedený klistr) nefunguje. No co už, pod první kopec to dotáhnu a tam přemažu. Řadím se na konec startovního pole. Tam je mé místo. START!!!
Fajn všichni jsou pomalu pryč a já se neodrazím ani do mírného kopce Wink. Po několika okruzích dorážím pod první kopec. Mažu tedy dle plánu. Paráda, funguje to. Jenže asi tak 100m a klistr je zase pryč. Tak jsem se postupně vykopal na kopec a tam už to nějak šlo – soupaží. Po rovině jedu, některé i dojíždím, z kopce předjíždím a je tu další stoupání. Pracně vybudovaná pozice je pryč a všichni, které jsem předjel jdou přede mne. Cestou nahoru ještě asi tak 4x domazávám bez valného úspěchu. Opět na kopci. Opět soupaž. Bolest v zádech a rukou začíná být docela nepříjemná. Posledních „pár“ kilometrů už nějak dotahuji, jen si přesně nepamatuji jak. Těším se na závěrečný sjezd. Chyba bylo to ještě větší utrpení než na rovině. Poslední krátký výjezd (v mém podání luxusní stromeček Wink) a už je tu táhlý dojezd do cíle. Na konci roviny vidím svou Ivušku a slyším, jak křičí „ to je můj miláček“. Tady jí patří poděkování za trpělivost, protože už vlastně skoro všichni byli nějakou tu hodinu (první  i 2,5 hodiny) v cíli Wink. A tak jsem se nakonec dostal do vytouženého cíle v čase 5h 20 min.
Tedy závěrem – kamarádovi Dušanovi jsem splnil jeho záměr a dojel jsem vlastně poslední. A sobě? Zkušenost, že ujedu víc než 20 km, a jistotu startu v příštím ročníku. Jen s tím rozdílem, že nepoužiji již žádný výrobek nejmenované české firmy Cool.
 
Výsledky: Sovič  40km 05:20:26.99 CELKOVĚ 92./95 Kategorie M50 20./20
 
< Předch.   Další >
Copyright 2018 Team GOOFY.
mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter